Něco o mě

 

 

Jmenuji se Monika.

 

Narodila jsem se 1. 7. 1979 v Praze, kde současně i žiji.

Mám ráda barvy, přírodu, vůni lesa, hudbu, sníh, tvorbu, inspiraci milými lidmi, chůzi v dešti…

Malování, tvoření, výroba čehokoliv mne bavily snad už od vždy. Jako dítě jsem chodila do výtvarného kroužku KD na Praze 8, vedla jej skvělá lektorka, která nás děti vedla s velikým nadšením a radostí. Což zpětně velice oceňuji, neboť právě tak se tvoří nadšení pro věc. Jak šel čas prošla jsem učebním oborem zlatník klenotník, kde výtvarná práce byla součástí studia a to zejména tvorba návrhů šperků. Na maturitním studiu, které následovalo, jsem měla možnost zkusit si portrét či krajinomalbu. Na té mám nejraději stromy – pro jejich pestrost, stálost a sílu.

Při jejich malování dávám přednost tuši před barvou. Tuš má totiž pro mne nádhernou vlastnost – tah, který jednou provedete už nezměníte. Při tomto studiu jsem díky své profesorce docházela na hodiny aktu, které byly taktéž moc dobrou zkušeností. Současně jsem chodila i na individuální hodiny kresby k akademické malířce Evě Lafkové. Té touto formou mnohokrát děkuji za její milý a citlivý přistup. Z jejích hodin čerpám dodnes a moc ráda na ně vzpomínám.

Toto období bylo skvělé, plné malovaní, kresby a učení se, vyústilo v talentové zkoušky na VŠ Pedagogickou v Praze se zaměřením na výtvarnou výchovu a v Hradci Králové se zaměřením na výt. výchovu a angličtinu. Zkoušky dopadly neúspěšně (v Praze pro veliký zájem uchazečů, v Hradci pro nesložení testů z Aj), nicméně nadšení pro tvorbu zůstalo.

Sama dnes maluji nejvíce pro radost, přátele a vlastní naplnění. Mám ráda olej, tuš a tužku.

Se svou dcerkou Lucinkou objevujeme kouzlo prstových barev ve vaně nebo na jejím tělíčku, pastelkou na zdi, kterou máme pro tento účel vyhrazenou. Lucinka je moje kouzelné sluníčko a veliká inspirace.

7 let jsem vedla kurzy pro děti věku 1 - 3,5 roku, kde jsme malovali, tvořili, trhali papíry, zpívali a vůbec podporovali naší fantazii. Děti jsou v tomto směru úžasné. Ráda jsem si proto doplnila vzděláni o akreditovaný kurz „Instruktor volno-časových aktivit se zaměřením na výt. výchovu pro děti a mládež“.

 

Jsem moc ráda, že v naší rodině máme o jedny šikovné ručičky víc. Matoušek náš první syn je malý andílek plný elánu a krásné energie. Jeho projev barvou mne fascinuje.

V červnu 2012 jsem dokočila uspěsně studium předškolní a mimoškolní pedag. Od září pracuji jako Monika, Teta Monika a též paní učitelka Monika v MŠ  v Ďáblicích. Naše třída se jmenuje Tuleni.

S potěšením a bez očekávání jsem v létě 012 a na podzim 012 absolvovala sebepoznávací arteterapeutický kurz akademické malířky, arteterapeutky a psychoanalitičky Kamily Ženaté. Další řada v létě 013 mi opět zamávala životem..po Kamile člověk není nikdy stejný - děkuji!!!.

Od Října 013 se rozjíždí projekt Barevné malování pro děti v mš - kurz malování s prvky arteterapie pro děti. Kurzy jsou moc fajn, dětí je přiměřený počet cca. 12 a baví mne to. Děti malují, kreslí a tvoří, hledají vlastní tempo i vyjádření. Různorodost konečných obrázků je to co je jedinečné. Nikdo nemá stejný výtvor, každý jsme jiný a to je nejvíc!!! Každý namaluje něco, co můžeme ocenit a to se učíme, hledat to krásné na každém z nás.

Někdy má i malíř chvíle bez barev, ale jeho vnitřní svět je barevný stále. Baví mne pohrávat si s vnitřním světem, inspirací, co čas od času přichází, čekat na ten pravý čas, kdy zase vezmu štetec a svět se na chvili zastaví. Nerada se do věcí nutím, ztrací to hloubku a kouzlo.

Minulý víkend byl zase plný barev a tak byl dokončen i obraz, který v tichu čekal víc než dva roky, vše má svůj čas. 

V současné době spolupracuji se Spolkem Parkán a opět vznikají krásné věci. Ukázka je z projektu MALOVANÉ LAVIČKY.